1. |
||||
|
Padají kameny, řítí se na hlavy
běžců pod nimi. Nikdo však nestaví!
Zatuchlým tunelem zarytě běží,
skrápěni kameny v bezpečí věří.
Stěny je chrání, stěny je chrání, stěny je chrání před deštěm venku,
pečlivě střeží, pečlivě střeží, pečlivě střeží tuhle myšlenku!
Raději šutrem, který už znají,
než kapkou neznámou ránu schytají.
Rány si ošetří, na bolest zapomenou.
Ženou se dál třeba i po kolenou.
Horečně spěchají zapsat se do fronty,
aby si splnili zas další checkpointy.
Za zdmi se ozývá nejasná píseň, jen ten ji pochopí, ten, co ji pěje.
Jen ten, co odmítl tunelu tíseň a namísto toho vtančil pod krůpěje.
Za zdmi se ozývá nejasná píseň, jen ten ji pochopí, ten, co ji pěje.
Jen ten, co odmítl tunelu tíseň a namísto toho vtančil pod krůpěje.
Bojí se ti, co nechtěj závodit,
že by je mohli z tunelu vyhodit.
Tunel je místem, kde byli zrozeni.
Od prvních krůčků k závodu vedeni.
Zatínaj' zuby, zatínaj' pěsti,
maj' strach, že nezvládnou tancovat v dešti.
Za zdmi se ozývá nejasná píseň, jen ten ji pochopí, ten, co ji pěje.
Jen ten, co odmítl tunelu tíseň a namísto toho vtančil pod krůpěje.
A ať už běží nebo se loudají, jdou vlastní cestou nebo čtou návod,
se stejnou kosou všichni se setkají, společným tunelem je vlastní život.
Padají vavříny, kdepak by přistály,
není tu vítězů jen těch, co prohráli.
Padají vavříny, kdepak by přistály,
není tu vítězů jen těch, co pro hráli.
Není tu vítězů…
|
||||
2. |
01 Z popela praporů
02:02
|
|||
|
Oděnej' do barev jediný zástavy
pliveš jed a chceš krev, pliveš jed a chceš krev
po všech, co nesdílí totožný představy.
Po všech, co nesdílí totožný představy!
Brány jsou zamčený - absence diskuze.
Není povolený, není povolený
vstoupit bez znaku, vstoupit bez znaku,
vstoupit bez znaku. Bez znaku na stuze!
Rozložte svoje vlajky,
zažehněte plameny!
Přiložte plátno k živlu,
hranice nechť jsou spáleny!
Nechť shoří barikády,
předsudky utichnou v ohni.
Povstaňme z popela praporů,
povstaňme společně, vzájemně rovni!
Chtěl bych postavit
pevný mosty
přes hluboký propasti
lidský povrchnosti.
Rozložte svoje vlajky,
zažehněte plameny!
Přiložte plátno k živlu,
hranice nechť jsou spáleny!
Nechť shoří barikády,
předsudky utichnou v ohni.
Povstaňme z popela praporů,
povstaňme společně, vzájemně rovni!
|
||||
3. |
02 Bouře
02:47
|
|||
|
Ta bouře je v mojí hlavě, před níž pořád utíkám,
před kterou se snažím ukrýt, i když vím, že není kam.
I když vím, že neuniknu, že musím mračna roztrhat.
Pokouším se věřit v útěk, chci sám sebe obelhat.
Vždy když si myslím, že jsem našel skrýš,
výboj z nebe oslepí mě a hřmění je zase blíž.
Zakousnou se do mě kapky černý jako tér
a nade mnou zazní skromně balada vraních per…
Ta bouře je v mojí hlavě, před níž pořád utíkám,
před kterou se snažím ukrýt, i když vím, že není kam.
I když vím, že neuniknu, že musím mračna roztrhat.
Pokouším se věřit v útěk, chci sám sebe obelhat.
Všechny dálky budou krátký, vichřice je v mžiku zpátky,
hromobití neustává, líhní je mu moje hlava.
A já vím, že není místo, co nastolí mi v mysli čisto.
A já vím, že není místo, a já vím, že není místo!
A stejně nebojuju…
A stejně nebojuju…
A stejně nebojuju…
A stejně nebojuju…
Možná už jsem tolikrát prohrál, možná už jsem tolikrát vstal,
možná už nemám sílu, abych mračna roztrhal.
Možná už jsem rezignoval, možná už vzdal jsem se slunce,
možná už jen počítám dny, co zbývaj' mi do konce.
Ta bouře je v mojí hlavě.
Ta bouře je v mojí hlavě.
Ta bouře je v mojí hlavě,
co mě smete hravě!
|
||||
4. |
03 Jako růže
02:45
|
|||
|
Jako růže, vždy když den končí,
skryje se v poupě, my odvracíme oči.
Jako růže poupětem květ,
chráníme i my pohledem jinam svůj svět.
Jako růže bojí se zimy,
že vezme jí dech, máme strach i my,
že naše chyby v očích se zračí.
A tak ti druzí ke zdi nás přitlačí.
I já mám strach, že ten nikdy nezmizí
a my si budem' navždy stejně cizí.
I já mám strach, že ten nikdy nezmizí
a my si budem' navždy stejně cizí.
Jako růže ostrými trny
chrání svoji zranitelnost, my vytváříme stěny.
Jako růže svoji vlastní křehkost
maskuje ostny, nám stačí netečnost.
Jako růže, co přišla o listí,
mezi svými nahá, i my jsme si nejistí,
že někdo jiný naše chyby odhalí,
že jsme jen lidi, že jsme nedokonalí…
I já mám strach, že ten nikdy nezmizí
a my si budem' navždy stejně cizí.
I já mám strach, že ten nikdy nezmizí
a my si budem' navždy stejně cizí.
I já mám strach, že ten nikdy nezmizí
a my si budem' navždy stejně cizí.
I já mám strach, že ten nikdy nezmizí
a my si budem' navždy stejně cizí.
|
||||
5. |
04 Tohle není naše země
01:48
|
|||
|
Půdu jsi nerozsypal, kameny neuhnětl,
řekám nedal dravost, vlákna stromů nezapletl!
Přesto tvrdíš, že je to tu tvoje,
že tvůj rodnej' list to právo deklaruje.
Že stačí se narodit, ve škole se naučit,
kdo je tvůj nepřítel a koho tak označit.
Nechci a nebudu nikomu říkat,
čí ho hřeje slunce a čí že vzduch dýchá.
Nechci a nebudu nikoho vyhazovat,
a kde by měl žít pyšně mu přikazovat!
Tohle není naše země, jen jsme tu prvně procitli.
Uprostřed toho všeho jsme se prostě ocitli.
Tak proč máme pocit, že jsme si to zasloužili
víc než ti, co se jinde narodili!
Že je to tu tvý, když máš tu původ
díky svým předkům, to není pádnej' důvod.
Bridge: Půdu jsi nerozsypal, kameny neuhnětl,
řekám nedal dravost, vlákna stromů nezapletl!
Tohle není naše země!
|
||||
6. |
05 Nikdo se neptal
00:54
|
|||
|
Nikdo se neptal, zdali chci vejít.
Nikdo se neptal, zda být či nebýt.
Spoutaly ruce ze srdce řetězy.
Nejsem to já, ten kdo tu vítězí.
I když se postavím k východu čelem,
klíč zámkem neprojde jako nůž tělem.
I když se oprostím od všech svých pout,
tyhle ty dveře nezvládnu odemknout!
Představa bolesti z umírání
konat nedovolí, činu zabrání.
Neschopen odpovědět na vlků vytí,
dokud jen unesu tu bolest z žití…
Obklopen všemi, co nechtěj pochopit,
že jsem si nezvolil zrodit se a žít.
Nechám je myslet si, že mě to baví,
že je pro mě důležitý štěstí a zdraví…
Nebudu důvodem rozpitých očí,
můžu jen čekat, až tohle skončí.
Prolít svou krev a blízkých slzy.
Z bolesti strach v tom mi zamezí!
Kdo tohle stopne, kdo to zastaví?
Kdo tohle vypne, kdo to napraví?
Jsem příliš slabý, na to se zabít.
Tak kdo mě zbaví běsů z mé hlavy?!?
|
||||
7. |
07 Kříže a andělé
02:15
|
|||
|
Mají návod, jak hodnotu člověka měřit,
jak správně žít, jak správně zemřít.
Chtěli by nám přikazovat,
koho striktně nenávidět, koho milovat.
Nepotřebujem' vůdců ani strážců,
nepotřebujem' ochranné klece.
Nepotřebujem' zákon, jen svobodnou vůli.
Nepotřebujem' Bibli, nýbrž vlastní srdce.
Otevřete dveře svatostánků, chci mluvit s vaším Bohem!
Chci se jej ptát: "Proč se vraždí za každým rohem?"
Otevřete dveře svatostánků, nebo budu křičet z dálky:
"Proč nevadí vašim bohům, že se vedou války?"
Kříže jsou hluché, andělé němí odpověď neznají.
Tak k čertu s němi!
|
||||
8. |
08 Vystavěný mříže
02:26
|
|||
|
Abychom se vešli do té správné formy,
abychom naplnili předepsaný normy,
dusíme jiskry, hasíme vášně,
na povel se smějeme i tváříme vážně.
Už jenom doutná to, co mělo hořet.
Už jenom doutná to, co mělo plát!
Loudáme se, i když bychom chtěli běžet.
Mlčíme přesto, že se chceme ptát.
Vystavěný mříže kolem našich srdcí
jsou hlídány standardy tvůrci těhle klecí.
Kol srdce bez záře lehce se buduje,
takový nekrvácí ani nevzdoruje.
Abychom dostali žádoucí výsledky,
aby nám drželi na čelech nálepky,
dusíme jiskry, hasíme vášně,
na povel se smějeme i tváříme vážně.
Proč bychom měli rovnat cizí hodnoty?
Proč bychom měli žít cizí životy?
Rozfoukej jiskry, rozdmýchej vášně,
směj se, když chceš, netvař se prázdně!
Už zase hoří to, co má!
Už zase hoří to, co má!
Už zase běžíme, protože chceme!
Už zase běžíme, protože chceme!
Rozervaný mříže silou našich srdcí,
jež porazila standardy tvůrce těhle klecí.
Srdce, co září, vytrvale vzdoruje,
takový neprohrává, kdykoliv bojuje!
|
||||
9. |
09 Budem to opakovat
04:20
|
|||
|
Žijeme ve století 21, chvástáme se pokrokem.
V něčem jsme však stále na úrovni s pravěkem.
Respekt a pochopení nám kolikrát nic neříkaj',
srdce, co jsou trochu jiný, vystrčíme na okraj.
Vystrčit na okraj homofobní společnosti,
zasypat opovržením, jak máme ve zvyklosti.
Občas však v reálný tyhle okraje splynou,
a pak už zasypem' jen tělo hlínou…
Myslíš, že bys spočítal, kolik mladých životů
bude stát a již stál posměch idiotů?
Nesčetně slov již bylo řečeno,
nesčetně písní již bylo napsáno,
nelze však tvrdit, že stejný pouto
dvou lidských duší, stejně je chápáno.
Je toho přehršel snad by se zdálo,
nám ovšem připadá, že je to furt málo
Je tady pořád víc než dost hovad,
co by chtěli lásku omezovat!
A tak my budem' to opakovat:
Tady není žádný ale, tak dej limitům věčný vale.
Srdce se neptá, zdali může milovat ženu anebo muže.
Muž k muži, žena k ženě zaplane láskou, to děje se denně!
Není to chyba, není to zkrat, tak se to naučme TOLEROVAT!
Budem to opakovat:
|
||||
If you like Ratpack, you may also like:
Sinister Feeling
by Sinister Feeling
featured on Bandcamp Radio Mar 29, 2024
go to album
This Is All We Ever Get
by SPACED
Knockout debut from a Buffalo, New York-based hardcore band who like their riffs sick, their drums fast, and their choruses sticky-sweet.
go to album
Escape From New York
by Cash Bribe
New York hardcore meets classic thrash metal meets Jane's Addiction-esque alternative on the Brooklyn crushers' sensational debut.
go to album
featured on Bandcamp Radio Nov 10, 2023
go to album
featured on Bandcamp Radio Nov 10, 2023
go to album
Blazing hardcore with razor-sharp riffs and urgent vocals from Kleener.
go to album
featured on Bandcamp Radio Aug 18, 2023
go to album
